Evropské zákony však pěstování takto upravených plodin přísně omezují. Změnu žádají experti z Akademie věd nebo lidovecká europoslankyně Michaela Šojdrová.
Obsah nákupního košíku budoucnosti by mohl vypadat třeba následovně: rajče s vyšším podílem vitaminu D3, který jinak rostlina běžně rozkládá. Pečivo, ve kterém není stopa po lepku. Olej s lepším poměrem mastných kyselin. A i přes klimatickou změnu bude na pultech obchodů všech těchto potravin dost, navíc prakticky "bio" - tedy alespoň bez chemických postřiků.
Alespoň takto předvídají budoucnost vědci, kteří se zabývají genetickou modifikací organismů. Za tímto označením se skrývá technologie, která umožňuje přidat rostlinám vlastnosti, jaké běžně nemají, aby například lépe odolaly škůdcům nebo klimatickým podmínkám.
Takto geneticky upravené potraviny se v některých zemích pěstují už od konce 80. let. V posledních letech ale na tomto poli dochází k zásadnímu pokroku - za objev nové metody editace genů v roce 2020 získaly vědkyně Emmanuelle Charpentierová a Jennifer Doudnaová Nobelovu cenu za chemii.
Podle Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd, který se problematice dlouhodobě věnuje, je nyní pro vědce snadnější než kdy dříve změnit plodinu tak, aby byla odolnější, nebo dokonce zdravější. "Způsoby, jakými lze rostliny upravit, jsou téměř neomezené. Nadšení mezi vědci je velké," říká. Slibují si od toho, že technologie pomůže vyřešit hrozící nedostatek potravin spojený s očekávaným pokračujícím nárůstem světové populace i klimatickou změnou.
Již dnes se takto například ve Spojených státech zachází s kukuřicí. Tu běžně ohrožuje škůdce zavíječ kukuřičný. Proti němu se zemědělci brání použitím postřiků, anebo právě genetickou změnou. "K dědičné informaci kukuřice přidáme kratší úsek, jenž způsobí, že rostlina bude produkovat látku, která škůdce zničí," popisuje Doležel.
Celý článek ZDE
