Jaroslav Doležel koordinuje program Potraviny pro budoucnost v rámci Strategie AV21 – platformy Akademie věd ČR pro využití výsledků výzkumu v praxi. Působí v olomouckém Centru strukturní a funkční genomiky rostlin, které je součástí Ústavu experimentální botaniky AV ČR.
Co vás napadá, když slyšíte o tom, že válka na Ukrajině způsobuje nebo ještě vyhrocuje potravinovou krizi ve světě?
Ze všeho nejdřív mě napadne, že zapomínáme na zadní kolečka. Celý svět funguje tak trochu nezodpovědně, spoléháme na to, že nenastanou vážné problémy. Teď nemám na mysli jenom potraviny, ale například i čipy do aut. Sedláci museli být v minulosti mnohem opatrnější, protože jim mohlo jít o život. Nemohli si dovolit riskovat, že se stanou kriticky závislými na jiných. Domnívám se, že celá globální společnost se stala velmi křehkou.
V posledních letech čelila krizím v různých oblastech a všechno se během krátké doby sešlo dohromady – od covidu až po tu strašnou válku. Musíme si klást otázku, jestli opravdu mají být stovky milionů lidí závislé na potravinách, které jsou vyrobené na jiném kontinentu. Netvrdím, že by potravinová soběstačnost měla být absolutní a že si máme všechno vyrobit uvnitř hranic České republiky. Určitě má ale smysl se ptát, proč neprodukujeme to, co se tady produkovat dá.
Přímé dopady omezeného dovozu obilí z Ukrajiny se ale týkají především rozvojových zemí…
Přesně tak. I v našich zeměpisných šířkách je co zlepšovat, pokud jde o potravinovou soběstačnost, ale současnou krizi pociťují především rozvojové země. Pravdou je, že těžko můžete rozvíjet zemědělství v poušti. Jsem ale nenapravitelný optimista a myslím si, že některé věci by šly dělat lépe.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.
